Velikonoční nadílka

Jako malá holčička (mající mimojiné staršího bráchu) jsem se na Velikonoce těšila. Chodila jsem s bráchou a tátou koledovat. Přeříkávala jsem básničky (a to mě bavilo moc), dostávala za to odměnu ve formě vajíček a cukrátek a doma jsme pak několik dní museli jíst vejce na tvrdo a zvláště vajíčkovou pomázánku jsem neměla vůbec ráda:o) S nástupem puberty jsem tenhle svátek začala nesnášet. Z kluků se na jeden den stali šílenci, kteří nás bili hlava nehlava, nejednou jsem to odnesla modřinou na zadku a stehnech a ještě za to chtěli odměnu - nejdřív ve formě vajíček, postupem času ve formě chlastu, což jsem obzvláště u náctiletých nechápala už tenkrát. Podstata Velikonoc a švihání pomlázkou se totálně vytrácela. Až s mým mužem se na Velikonoce zase těším. Plete každý rok sobě i synovi pomlázku, dostávám od nich přes nohy jen symbolicky, abych byla pořád mladá a krásná a s radostí jim chystám sladkou výslužku.

Loni jsem těsně před svátky objevila kouzlo esíček a koka sušenek a tak jsem napekla a rozdávala právě tyhle laskominy. Letos jsem chtěla repertoár obměnit a volba padla na klasiku, kterou miluje hlavně syn - linecké. Recept už na blogu mám, tak ho nebudu přepisovat, odkaz musí stačit. Původně jsem chtěla zdobit bílkovou polevou tak, jak to udělala u svých perníčků má kamarádka Lucka . Ona má perníčky překrásné, ale já zaprvé nemám výtvarný talent, zadruhé neumím s bílkovou polevou. Takže moje "krajovkové" výtvory raděj snědl manžel a já použila polevu tradičnějším (a v mém případě prezentovatelnějším) způsobem.

Druhý den jsem měla cestu přes Anděl, kde zrovna probíhaly trhy a já se vydala hledat svůj oblíbený stánek s vykrajovátky. Naštěstí tam byl a pán měl malá vykrajovátka včetně několika jarních a velikonočních motivů. Ještě ten den jsem zadělala novou várku lineckého a tentokrát to dopadlo o dost líp (aneb, když nemáte nadání, pořiďte si vykrajovátka:o)).

A co připravujete na pondělí vy?